matériO Prague / Het Nieuwe Instituut

MATERIAL DIALOGUE

Instalace – Diskuze – Masterclass

Tři čeští a tři nizozemští designéři představují inovativní materiálová řešení a pomáhají hledat odpovědi na otázky současnosti.

Nové začíná vždy jako malé. Postupně roste, sílí, proměňuje sebe i své okolí. Když se ideje zhmotňují, poutají naši pozornost. Vedou nás k zamyšlení a diskusi o jejich významu. I zdánlivě drobné projekty mají moc transformovat naše vnímání a myšlení. Ti, kteří dnes nepracují s poznatky o nových materiálech a technologiích, mohou být zítra na slepé koleji. Ruku v ruce s novými materiály kráčí nutnost planetární odpovědnosti. Nabádá nás k přenastavení vzorců spotřebního chování a produkce, stává se hnacím motorem designérovy tvořivosti. Jak se to promítá do projektů českých a nizozemských designérů? Kde se jejich přístupy setkávají a v čem naopak rozcházejí?

  161027talk-0187 161027talk-0039 

Eric Geboers – Salt pup

OSN považuje desertifikaci za největší hrozbu pro naši planetu. Každou minutu zmizí v důsledku stále se rozrůstající pouště 23 hektarů úrodné půdy. Za rok tak přijdeme o 12 milionů hektarů půdy, což má zásadní dopad na zemědělství a s ním spojenou kvalitu života 1,5 miliardy lidí. Mezitím se světová populace přibližuje k hranici devíti miliard, které bychom měli podle odhadu OSN dosáhnout v roce 2048, což výhledově znamená větší poptávku po potravinách a ještě větší hrozbu degradace zemědělské půdy v důsledku jejího vyčerpání. Tento projekt je biomimetickým pokusem o využití lokálně dostupných zdrojů. Mořská voda se pumpuje do vyprahlých oblastí, kde se pomocí sluneční energie odsoluje. Ve sklenících pak slouží k pěstování zemědělských plodin. Po destilaci vody zbývá značné množství soli, kterou je potřeba zpracovat. Autor projektu proto navrhuje proměnit sůl s příměsí organického pojiva z mořských řas ve stavební materiál. Díky tomu, že rozpracovává komplexní projekt založený na regionálních surovinách a přírodních principech, vzniká bezodpadový „uzavřený ekosystém“, aplikovatelný na celá solná města, která by zajišťovala příznivější podmínky pro život.

161027talk-0261 161027talk-0154

Marjan van Aubel – The Energy Collection

Projekt The Energy Collection je založen na progresivní solární technologii odvozené z procesu fotosyntézy. Podobně jako je chlorofyl schopen absorbovat světelnou energii, dokážou zachycovat světlo také organická barviva. Za vynálezem barvivem senzitizovaných článků stojí profesor Michael Grätzel. Tyto články nemusíme nutně hledat venku na střeše, autorka tohoto projektu pro ně hledala uplatnění v interiéru. Výsledkem je zdánlivě obyčejná policová skříň a skleněný servis. Je jedno, jestli z těchto sklenic zrovna pijeme nebo jsme je právě odložili na stůl, neúnavně pracují na shromažďování solární energie. Každá sklenice obsahuje fotovoltaickou vrstvu, solární buňky jsou v nich tak plně integrovány. Skříň samotná jímá a uchovává přeměněnou sluneční energii. Jde o unikátní soběstačný systém, který umožňuje v jednom celku energii skladovat i vydávat. Skříň funguje jako baterie a uložená energie může být vydána mnoha způsoby – od nabíjení mobilního telefonu přes napájení žárovky. Systém využívá sluneční záření jakožto obnovitelný zdroj energie, funguje však i pod umělým osvětlením.

161027talk-0117 161027talk-0163

Michelle Baggerman – Woven Light

Autorka  projektu identifikuje nové možnosti tradičně vyráběného hedvábí a transformuje je do řady současných koncepčních produktů. Rozborem protikladů, jako je ohebnost a tuhost, průsvitnost a opacita, hledá způsoby, jak inovovat už na úrovni materiálu, nikoliv až v rovině produktové. Použití bioplastu PLA k vyztužení textilií zajišťuje, že výsledný výrobek je ekologičtější než produkty vyztužované běžnými plasty či skelnými nebo karbonovými vlákny. V jednotlivých cyklech pokusů testovala autorka plastové výztuhy, různé textilie, tvary, vrstvy apod., díky čemuž se jí podařilo identifikovat optimální podmínky pro výrobu. Výsledkem jsou tři prototypy svítidel: ohýbané, plisované a skládané. Na každý prototyp byla použita celá šíře hedvábné tkaniny, díky čemuž nevznikl žádný odpad v podobě odstřižků či odřezků. Plastové výztuhy byly vytištěny na 3D tiskárně, což přispělo k tomu, že produkce světelných objektů je v podstatě bezodpadová. Tento projekt se opírá a výsledky práce profesora Teruo Kimura  z Department of Advanced Fibro-Science at KIT a byl vytvořen v průběhu tříměsíční stáže v KYOTO Design Lab na Kyoto Institute of Technology.

161027talk-0169 161027talk-0062

Eliška Hlavačková – Dýně

Dýně je stoprocentně využitelným přírodním materiálem. Ačkoliv je známá především jako potravina, Hlavačková s dýní pracuje experimentálním způsobem a vytváří z ní materiál aplikovatelný na autorský design. Inspirativní jsou výjimečné vlastnosti této plodiny. Má  schopnost reagovat na vlhkost vzduchu – ve vlhku je flexibilní v ohybu, při nízké vlhkosti naopak ztvrdne, zkřehne a drží tvar. Křehkost se dá eliminovat různým vrstvením. Dýně slouží také jako přírodní barvivo, to se však s ohledem na svou nestálost používá pouze v potravinářství. Autorka zpracovává vnitřní vlákennou strukturu dýně, která se v potravinářství nevyužívá a tvoří odpad. Semen zbavenou dužinu slisuje a vysuší. Výsledkem je biologicky rozložitelná a téměř průsvitná fólie, kterou je možné vrstvit do tuhých a odolných útvarů. S dužinou je možné pracovat i tak, že se vtlačí do forem, vysuší a následně z ní lze vytvářet jednoduché trojrozměrné objekty. Vizuálně atraktivní barevná struktura materiálu nabízí možnost využití v interiérovém a produktovém designu.

161027talk-0174 161027talk-0207

Ondřej Trnka – Vyhoření vlákna

Autora tohoto projektu inspirovala dětská fascinace životem mravenců a jejich důmyslnými a vysoce propracovanými stavbami. V Americe žije mravenec Atta sexdens, jehož mraveniště je typické dokonale propracovanou sítí chodeb a komůrek, v kterých má své zahrádky na pěstování hub sloužících jako zdroj potravy. Právě tento podzemní labyrint, který dosahuje v průměru šířky 10 m a hloubky 6 m, se stal hlavním předobrazem projektu. Aby vzniklá perforace byla viditelná a tvořila nejen vnitřní, ale i pohledový efekt, musel být zvolený materiál dostatečně pevný a stabilní. Druhým krokem bylo testování textilního vlákna, které smotáváním, řazením a svazováním vytvořilo systém „chodeb“. Vznikla síť, která posloužila zároveň jako výztuž betonu. Po ztuhnutí betonu byl celý objekt zapálen, došlo k vyhoření vlákna a ke vzniku kýžené vnitřní perforace. Následovala řada testů zalévání textilních vláken s různými průměry a zkoušky hoření. Tato metoda umožnila vznik perforovaných objektů s přirozeným strukturálním povrchem. Vznikl prostor vhodný pro uchycení rostlin a mechů, který v exteriéru může plnit novou estetickou funkci.

161027talk-0277 161027talk-0160

Tereza Dvořáková a Hana Němcová – Frusack

Každý obyvatel České republiky ročně spotřebuje přes 400 plastových sáčků. Ty zároveň patří k nejméně tříděnému plastovému odpadu vůbec. Frusack je projekt, který byl vytvořen s cílem nabídnout alternativu k jednorázovým sáčkům, které denně používáme při nákupu ovoce, zeleniny či pečiva. Díky odhodlání, mezioborové spolupráci a inovativním materiálům se podařilo vyvinout unikátní tkaninu z bioplastu PLA s jedinečnými vlastnostmi, která je skutečně unikátní nejen v tuzemském měřítku. Je pevná, omyvatelná, jemná, lehká a průsvitná. Tká se v české firmě a sáčky se šijí v chráněných dílnách, takže jde o produkt takřka lokální (dováží se pouze vlákno) a společensky odpovědný. Frusack je nejen znovupoužitelný, ale také kompostovatelný. Barevný sáček o objemu pět litrů unese až 1,5 kg, dá se prát a podle autorek vydrží až dva roky.